Muž 1 (mluvení jako doprovod ke skladbě)
Vždycky když jsi čekal nějaké velké štěstí,
místo něj hned přišlo nečekané neštěstí.
Místo aby ses smál a konečně se potěšil,
slzami kapesník mokříš a nejradši by ses oběsil.
Věřil jsi v dobro a lásku a nevěděl, že lidi tak strašně lžou,
neváhal jsi obdarovat každého velkou almužnou.
Srdce se ti sevřelo vždy, když viděl jsi, jak druzí trpí,
jako kdybys to vše s nimi prožíval i ty.
Byl jsi hluboce věřící křesťan, nakonec proč ne,
jen nevěděl jsi že někteří tví "bratři a sestry" z církve,
ač zevně také vypadali jako skvělí křesťané,
vzývajíc pravého boha svého v duchu však volali: "Satane!"
Pod zevním obrazem pravé víry a lásky bez hranic,
skrývala se jen kupa zčernalých duší,
co ve jménu víry v Ježíše,
tajně Ďáblovi slouží.
Pracoval jsi do úmoru a za málo ses dřel,
a žebráky pořád podporoval tím málem, co jsi měl.
Přesto jsi toho nelitoval a šel životem statečně dál,
rozdávat sebe druhým ses nikdy nebál.
Horší než u většiny lidí byli tvoje vlastní nemoci,
sám umírajíc stále ses však snažil druhým co nejvíce pomoci.
I když jsi umíral a věděl, že sám už dlouho nevydržíš,
pořád ses snažil nadlehčit ostatních lidí kříž.
Refrén
Muž 2 (zpěv)
Pořád je nám nějak špatně a trápíme se bez hranic,
utrpení stále roste a někdy čím dál víc.
Ty nemáš to co chceš ty a já nemám to co chci já,
zachrání nás před marnou touhou jáma hluboká?
Sami v sobě zavřený a bez toho, co nejvíc chcem,
až se tím utrápíme, zavře se nad náma zem.
Bude to však ještě moc bolet, než se tam dostanem,
a možná dokonce i poté, co konečně umřem.
Žena 1 (zpěv)
Ale to ještě nevíte a proto jste nešťastní méně, než kdybyste to už znali,
než kdybyste pravdu ještě strašnější, než tušíte, o budoucnosti své poznali.
Zatím však žít i trpět budete dál, ubožáci,
no nedivte se že bude vám zle, jste přece chudáci.
Konec
Žena 2 (mluvení)
Lež si tady a chcípej, chudáku,
nemysli si, že tím to končí, hlupáku.
Zdá se, že ztratil jsi skoro všechnu svojí sílu,
tím snažší to teď budu mít a přistoupím rychle k dílu.
Je jedna věc, která ti přece zbyla,
ta duše tvá utrápená, co ještě neuletěla.
Zachtělo se mi jí - je dost čistá a proto jí teď získám,
jen co se na tebe zblízka pořádně podívám.
Žena 1 (mluvení)
Kdybyste teď viděli, to co vidím já,
přes čarovné sklíčko, co se odehrává,
čerty byste spatřili a náruč pekla otevřenou,
a v něm toho chudáka duši utrápenou.
Chlapec (mluvení s doznívající hudbou)
No nedivte se moc té, co mu jí vzala,
ani tomu, že na sobě bílej plášť měla,
a že celej život všem jenom lhala,
že žije aby nemocným jejich úděl ulehčila.
Zvláštní profesi si pro život vybrala,
totiž opatrovat těžce nemocné chudáky,
aby ve dnech posledních oporou se jim stala,
a nakonec jim pomohla odejít do dálky.
Jenže do dálky zcela jiné - mnohem tmavší a plné zla,
úplně jinam než do Lásky a do Světla.
Home
Právní prohlášení:
Tato báseň zobrazuje pouze osobní úhel pohledu, fantastické představy a subjektivní pocity jednotlivce. Autor se zříká právní odpovědnosti za jakoukoli škodu vzniklou komukoli v důsledku použití této básně a/nebo nesprávného nakládání s informacemi v ní uvedenými, a zároveň neručí za jejich přesnost, pravdivost, kompletnost, bezpečnost ani užitečnost.
|